Továrně vyráběné sanační omítkové systémy se na našem trhu masivněji objevily cca před dvaceti lety a v prvních letech panoval mylný leč obecně rozšířený názor, že sanační omítka je jakési univerzální řešení na jakkoliv zavlhčený resp. zasolený podklad. Při návrhu sanačního systému je nutné vycházet z faktu, že sanační omítka není součástí hydroizolačního systému, ale pouze řeší ukládání vodorozpustných solí a díky své vysoké poréznosti a hydrofobitě příznivě ovlivňuje vysychání zdiva , kdy vlhkost proniká na povrch pouze ve formě vodní páry. Hranice použitelnosti jsou v současné době upraveny směrnicí WTA 2-9-04. Obecně platí, že sanační omítky nelze aplikovat bez dalších opatření na konstrukce zatížené pouze kapilární a hygroskopickou vlhkostí až do stupně provlhnutí < 40%. V praxi to téměř vylučuje použití sanačního omítkového systému jako jediného opatření na neizolovanou stěnu v přímém kontaktu s terénem.